Srovnání vnějších a vnitřních znaků masožravců, býložravců, všežravců a člověka

A teď přeloženo do lidštiny

Dutina ústní

Masožravci mají vzhledem k velikosti hlavy ústní otvor široký. To jim poskytuje sílu pro uchvácení, usmrcení a roztrhání kořisti. Lícní svaly jsou méně vyvinuté, protože by bránily širokému rozevření tlamy a také proto, že se neúčastní přípravy potravy pro polykání.

U všech savčích masožravců je čelistní kloub čepovým kloubem, který se nachází v rovině zubů. Tento typ kloubu je nesmírně stabilní a funguje jako bod otáčení pro ramena pák, kterými jsou horní a dolní čelist. Hlavním svalem, který u masožravců ovládá čelisti, je sval spánkový (temporalis). Tento sval je u masožravců tak masivní, že tvoří většinu objemu hlavy po jejích stranách. Úhel spodní čelisti je u masožravců úzký. To proto, že svaly, které se na ni upínají (massetery a pterygoidy) jsou u těchto zvířat méně důležité. Spodní čelisti masožravců není umožněn pohyb dopředu a pohyb do stran je velice omezený. Když masožravec sevře čelisti, zašpičatělé čepelovité stoličky se po sobě svezou a vytvoří krájivý pohyb, který je velice účinný při odkrajování masa od kosti.

Zuby masožravců jsou posazeny odděleně, aby se mezi nimi nezachycovaly masité zbytky. Řezáky jsou zašpičatělé, krátké a bodcovité, používají se na uchvácení a odtrhnutí. Špičáky jsou prodloužené a tesákovité, k probodnutí, trhání a usmrcení kořisti. Stoličky (carnassials) jsou zploštělé a trojúhelníkovité se zazubenými hranami, které fungují jako zoubkované čepele. Když masožravec sevře čelisti, díky čepovému čelistnímu kloubu na sebe zuby dosednou odzadu-dopředu. Podobně jako čelisti nůžek vytvoří plynulý krájivý pohyb.

Masožraví savci nemají ve slinách trávicí enzymy. Když jedí, rychle hltají a potravu nežvýkají. Protože se nemohou uvolňovat přímo do tlamy proteolytické (bílkoviny trávicí) enzymy z důvodu samonatrávení (poškození ústní dutiny), masožravci nepotřebují potravu míchat se slinami. Jednoduše odtrhnou veliký kus masa a spolknou jej najednou.

Býložraví savci mají dobře rozvinuto lícní svalstvo, masité rty, úzký otvor do ústní dutiny a zesílený svalnatý jazyk. Rty pomáhají pohybu potravy do úst a ještě se spolu s lícními svaly a jazykem účastní žvýkání potravy. U býložravců se čelistní kloub posunul nahoru nad rovinu zubů. Ačkoli je tento typ kloubu méně pevný než čepový kloub masožravců, umožňuje při žvýkání rostlinné potravy komplexní pohyby čelistí. Tento druh kloubu navíc při sevření čelistí umožňuje, aby se zuby po své délce setkaly víceméně najednou a aby tak mohly vytvořit drtící plošky. Úhel dolní čelisti se rozevřel, aby uvolnil prostor pro úpony dobře vyvinutých svalů masseterů a pterygoidů. T udržují čelist zavěšenou a při jezení jí kývají do stran. Tyto boční pohyby jsou nutné pro drtivé pohyby při žvýkání. Sval spánkový je malý a má menší význam.

Řezáky jsou široké, zploštělé a dlátovité. Špičáky mohou být, jako například u koní, malé, nápadné jako u hrochů, prasat a některých druhů opic (jim se přikládají zastrašovací účinky při obraně) nebo mohou úplně chybět. Stoličky jsou obecně hranaté a na povrchu zploštělé tak, aby poskytovaly povrch pro drcení. Stoličky po sobě nemohou v krájivém pohybu svisle klouzat, ale přejíždějí po sobě vodorovně za účelem rozdrtit a rozmělnit. Zuby býložravců jsou k sobě těsně semknuty, takže řezáky tvoří účinný mechanismus na odkusování a horní a dolní stoličky na rozdrcení a rozmělnění.

Tito živočichové pečlivě potravu přežvykují a lícními svaly a jazykem ji posouvají směrem dopředu a dozadu k drtícím zubům. Tento důkladný proces je nezbytný pro to, aby se rozrušily rostlinné buněčné stěny a uvolnil se stravitelný vnitrobuněčný obsah a aby se zajistilo promísení tohoto materiálu se slinami. To je důležité, protože sliny býložravých savců často obsahují enzymy, které umějí strávit karbohydráty a ty počínají rozkládat potravu ještě v ústech.

Žaludek a tenké střevo

Masožravci mají prostorný jednoduchý (jednokomorový) žaludek, který představuje 60-70 % kapacity jejich trávicího systému. Protože se maso tráví poměrně snadno, jejich tenké střevo (kde dochází ke vstřebávání potravy) je krátké - od troj do pěti až šestinásobku délky těla. Prostorný žaludek pro masožravce představuje výhodu, protože loví jen zhruba 1x týdně a dovoluje jim se rychle zasytit (nahltat) a pohltit přitom maximální množství masa najednou, které mohou strávit později při odpočinku. Žaludek masožravců má navíc výjimečnou schopnost vylučovat kyselinu chlorovodíkovou. Masožravci udrží hladinu svého pH v žaludku i za přítomnosti potravy kolem hodnoty 1-2. Tato schopnost je nutná k usnadnění rozkladu bílkovin a usmrcení nebezpečných baktérií, které se často v kazící se masité potravě nacházejí.

Býložravci mají z důvodů obtížně rozkládající se rostlinné potravy (pro velká množství nestravitelné vlákniny) střeva významně delší a v některých případech daleko propracovanější než masožravci. Býložravci konzumující rostliny s vysokým obsahem celulózy musejí svojí stravu, aby z ní vytěžili nutriční hodnotu, fermentovat (trávit činností bakteriálních enzymů). Řadí se mezi ruminanty (fermentují v oblasti před střevy) nebo mezi fermentující v zadní části střev. Ruminanti jsou býložravci s proslulými vícekomorovými žaludky.

Takové žaludky nepotřebují býložravci, kteří jedí měkké rostlinstvo. Ti mívají obvykle jednoduchý žaludek a dlouhé tenké střevo. Fermentují vláknité části potravy, které jsou obtížně stravitelné v zadních částech trávicího traktu - v tlustých střevech. Mnoho z těchto býložravců zvyšuje účinnost trávicího ústrojí tím, že obsahuje ve svých slinách enzymy, které umějí trávit karbohydráty.

Farmentační proces vícekomorových žaludků by byl u živočichů, kteří konzumují potravu z měkkých dužnatých rostlin, energetickým plýtváním. Živiny a kalorie by pohltily fermentující baktérie ještě před tím, než by mohly dosáhnout tenké střevo, kde měly být vstřebány. Tenké střevo býložravých savců bývá velmi dlouhé, aby poskytlo dostatek času pro vstřebávání živin.

Tlusté střevo

Tlusté střevo masožravců je prosté a velmi krátké, jeho jedinou úlohou je vstřebat sůl a vodu. Má zhruba stejný průměr jako střevo tenké a má tedy omezenou kapacitu. Stěnami střeva probíhá sval, který střevu dodává hladký válcovitý vzhled. Ve tlustém střevě se také nacházejí populace baktérií s hnilobnou činností.

U býložravců je tlusté střevo specializovaným orgánem, jehož činnost je spojena se vstřebáváním vody a elektrolytů, s výrobou a vstřebáváním vitamínů anebo s fermentací vláknitých částí rostlin. Tlusté střevo bývá u býložravců širší než střevo tenké a je poměrně dlouhé. Někteří býložravci mají tlusté střevo s vakovitým povrchem, který je opatřen vlákny svalstva ve střevní stěně. U některých býložravců je dále cecum (první část střeva) poměrně rozsáhlé a slouží jako místo určené pro fermentování.

A co všežravci?

Dalo by se očekávat, že u všežravců nalezneme znaky, které je vybaví k pojídání masité i rostlinné stravy. Struktura vnitřností masožravců je primitivnější než u býložravých adaptací. Mohli bychom tedy předpokládat, že všežravec bude masožravcem, který disponuje některými adaptacemi trávicího traktu na býložraveckou stravu.

Přesně tuto situaci nalezneme u medvěda, mývala a některých členů čeledi psovitých (tento článek omezíme na medvědy, protože jsou obecně zástupci všežravců). Medvědi jsou řazeni mezi masožravce, ale jsou anatomicky typickými všežravci. Přestože přijímají i masitou stravu, jsou tím, že je jejich strava složena ze 70-80 % z rostlin, převážně býložravci (jedinou výjimku činí medvěd lední, který žije v zaledněné Arktidě a který se živí převážně tulením tukem). Medvědi neumějí dobře trávit vláknitou vegetaci a jsou tedy vysoce vybíravými jedlíky.

Hlavní složkou jejich potravy jsou dužnaté rostliny, hlízy a bobulovité plody. Medvědi vykazují anatomické rysy shodné s přijímáním masité stravy. Jejich čelistní kloub se nachází v rovině stoliček. Spánkový sval je masivní a úhel dolní čelisti malý, což odpovídá omezené roli, kterou při ovládání čelistí hrají svaly pterygoideus a masseter. Tenké střevo je krátké jako u čistých masožravců a tlusté střevo je jednoduché, hladké a krátké.

Nejnápadnější adaptací na rostlinnou potravu u medvědů (a jiných anatomicky všežravců) je uzpůsobení jejich chrupu. Medvědi si uchovali klínovité řezáky, velké špičáky a stříhavé třenové zuby. Jejich stoličky ale zhranatěly a mají zaoblené výstupky pro drcení a rozmělňování. Medvědi ale nepřevzali tupé nehty, jako má většina býložravců, ale udrželi si špičaté drápy masožravců.

Živočich, který loví, usmrcuje a pojídá kořist, k tomu musí mít tělesné vybavení, které činí lov praktickým. I když mají medvědi ve stravě významné množství rostlin, musejí umět dopadnout a usmrtit kořist. Medvědi proto mají strukturu čelisti, svalstvo a chrup, které jim umožní použít sílu nezbytnou k usmrcení a roztrhání kořisti, přestože je jejich strava převážně rostlinná.

I když je čelistní kloub býložravců (nad rovinou stoliček) účinnější při drcení a rozmělňování rostlin a dovolil by medvědům využívat širšího spektra rostlinné stravy, je tento typ kloubu mnohem slabší než čepový čelistní kloub masožravců. Býložravecký typ kloubu je snadno náchylný k vykloubení a neobstál by pod tlaky zápasící kořisti anebo při drcení kostí. Neumožnil by ani široké rozevření tlamy, které masožravci potřebují.

A co já?

Lidský trávicí (gastrointestinal) trakt vykazuje anatomická uzpůsobení shodná s dietou býložravců. Lidé mají svalnaté rty a malý otvor do ústní dutiny. Mnoho z takzvaných výrazových svalů jsou svaly, které používáme při žvýkání. Svalnatý jazyk nezbytný při jezení se přizpůsobil na používání při řeči. Kloub dolní čelisti je zploštělý chrupavčitou destičkou a nachází se zcela nad rovinou zubů. Sval Temporalis (spánkový) je zeslaben. Charakteristická pravoúhlá čelist dospělých mužů odráží proces dolní čelisti hranatění a rozšíření skupiny svalů masseter / pterygoideus. Lidská dolní čelist se může pohybovat směrem dopředu, aby zapojila v činnost řezáky a do stran, aby dokázala rozdrtit a rozmělnit.

Lidský chrup se také podobá býložraveckému s výjimkou špičáků (špičáky některých druhů opic jsou prodloužené a má se za to, že se používají při předvádění či při obraně). Naše zuby jsou větší a obvykle na sebe dosedají. Řezáky jsou ploché a dlátovité, užitečné při loupání, odřezávání a odkusování měkkých materiálů. Špičáky nejsou ani zoubkované ani kónické, ale zploštělé, tupé a malé, jejich funkce je obdobná té řezáků. Stoličky a třenové zuby jsou čtvercovité, zploštělé a hrbolaté, nasazované na drcení, rozmělnění a rozpojení soudržných jídel.

Lidské sliny obsahují enzym na trávení karbohydrátů, amylázu (salivary amylase). Tento enzym je zodpovědný za většinu stráveného škrobu. Jícen (esophagus) je úzký a hodí se na malé, měkké hroudy důkladně rozkousané stravy. Rychlé jezení u lidí způsobuje dušení. Lidský žaludek je jednokomorový, ale pouze mírně kyselinný. Objem žaludku reprezentuje kolem čtvrtiny celkového objemu lidského trávicího traktu.

Žaludek slouží jako směšovací a úložná komora, rozpouštějící části potravy a regulující jejich postup do tenkého střeva. Lidské tenké střevo je dlouhé, dosahující v průměru 10 až 11 délek těla. Naše tenké střevo je průměrně dlouhé 6,7 - 9,1m. Délka lidského těla se měří od vrcholku hlavy ke konci páteře a pohybuje se v průměru mezi 60 a 90 cm.

Lidské tlusté střevo se vykazuje vakovitou strukturou, která je vlastní býložravcům. Roztažitelné tlusté střevo je silnější než tenké střevo a je poměrně dlouhé. Je zodpovědné za vstřebávání vody a elektrolytů a výrobu a vstřebávání vitamínů. Dochází zde také k bakteriální fermentaci vláknitých rostlinných materiálů, s výrobou a pohlcováním energie pocházející ze stravy (krátkořetězcové mastné kyseliny) v závislosti na obsahu vlákniny v potravě.

Struktura trávicího traktu lidských bytostí je strukturou býložravce. Lidstvo nevykazuje smíšené rysy všežravců jako jsou medvědi a mývalové. Ze srovnání trávicího ústrojí lidí a masožravců, býložravců a všežravců je zřejmé, že lidský zažívací trakt je ustrojen k přijímání čistě rostlinné stavy.

Zdroj: R. Mills, M.D., zvirevtisni.cz.

Člověk je přirozený býložravec, který se v případě nouze může živit i masem, není to však optimální typ potravy pro jeho organismus. Člověk nemá instinkty dravce. K masité stravě ho donutil nedostatek jiných zdrojů potravy způsobený klimatickými změnami a následná pohodlnost, zvyk a tradice.

Pozemšťané - dokumentární film o zpracování masa (pozor, drastické záběry)